Tímto článkem nechci vyvolat flame, ale jen uvést mé konkrétní důvody, proč nemohu používat desktopové prostředí GNOME ač jsem se o to pokoušel.

GNOME (v současnosti verze 2.26) jako takové se mi celkem líbí, a to zvláště v novém Ubuntu 9.04 a z něho vycházející distribuce Linux Mint 7, a ani jinak proti GNOME nic nemám, je stabilní, jednoduché, přehledné, účelné,.... až na pár pro mě důležitých drobností. Takže dál používám KDE ve verzi 4.2 i přes jeho prozatimní občasné problémy, úlety a nedodělky.

1. Možnosti maximalizace oken

Od pradávna to v KDE funguje tak, že když kliknu na maximalizační tlačítko pravým tlačítkem myši, okno se maximalizuje pouze vodorovně (toto pravda využívám minimálně) a když na maximalizační tlačítko kliknu kolečkem (prostředním tlačítkem) myši, okno se maximalizuje pouze svisle (toto používám poměrně často). Nic takového GNOME neumí, což nechápu, kdysi jsem si myslel, že je to v linuxových prostředích standardem. Bez tohoto bych se v nejhorším obešel, ale je to maximálně návyková a hlavně efektivní a příjemná záležitost. Tato funkcionalita se v GNOME objeví až po zapnutí Compizu, ovšem zde je nutno splnit podmínku 3D podpory, k níž návod mám zde. Co funguje jak v GNOME, tak ve KDE, je plná maximalizace okna pomocí dvojkliku na titulkový pruh okna (dekoraci). Pravda, jak ve KDE tak i v GNOME toto lze přenastavit na spoustu jiných voleb, včetně např. pouze svislé maximalizace.

2. Výchozí poloha oken

Přímo v nastavení KDE si můžu nastavit, že chci všechna okna otevírat ve středu obrazovky, inteligentně, náhodně, v kaskádě, atd. Přímo v GNOME tato možnost překvapivě chybí (alespoň jsem ji tedy ani důkladným pátráním nenašel). Situaci opět zachraňuje Compiz, ovšem opět za předpokládu zapnutí 3D podpory.

3. Poloha a velikost okna

Tento bod velmi úzce souvisí s bodem 2, ale uvádím ho samostatně. Zde musím GNOME pochválit, že si pamatuje u jednotlivých oken jejich velikost a polohu, je na tom tedy zhruba stejně jako Windows, a na první pohled lépe než KDE. Toto KDE umí až po nastavení. Jenže zas až tak růžové to s GNOME také není. Zatímco v předchozích případech Compiz na GNOME situaci zachraňoval, tentokrát ji komplikuje. Např. u aplikace QJackCtl (viz následující obrázek), což je grafická nádstavba nízkolatenčního zvukového serveru Jack, dochází po každém jeho spuštění k posunu všech jeho otevřených oken o výšku dekorace (titulkového pruhu) dolů oproti předchozímu stavu. Takže po několika spuštěních bez úpravy polohy se okna ocitnou zcela mimo obrazovku. GNOME trochu omlouvá to, že tato aplikace není postavena na GTK, ale na Qt. Každopádně KDE takovéhle problémy s GTK aplikacemi nemá (má samozřejmě zase jiné).

KDE toto řeší lépe. Neposlušné programy lze "umravnit" a vynutit jejich polohu a velikost speciálním nastavením okna, jehož postup uvádím v článku zde. A to je volba, bez které na Linuxu neumím a nechci žít. Toto lze dokonce nastavit i v GNOME, ale když jsem ten hardcore postup viděl, tak jsem si pomyslel, že si určitě dělají srandu. Co lze v KDE vyřešit pomocí několika kliknutí, na to aby si člověk v GNOME napsal stránkový skript. Postup uvedený zde je sice psán pro Ubuntu, ale bude fungovat v jakékoli distribuci. Hlavně, že vývojářský tým GNOME (podle toho, co jsem o tom v poslední době četl) má v úmyslu pro verzi 3 okopírovat Plasmu z KDE. Radši by měli okopírovat to dobré z jeho správy oken.

4. Ostatní "drobnůstky"

Krusader vs. Gnome Commander.

Gnome Commander je stejně dobrý jako Total Commander z prostředí Windows. Tím to také končí. Kam se oba dohromady hrabou na Krusader. Alespoň, že Gnome Commander umí záložky (oblíbené složky). Ale neumí zobrazit adresářový strom, Krusader ano:

... neumí analyzovat velikost souborů, Krusader ano:

... a hlavně neumí pracovat v panelech (záložkách) jako např. Firefox - viz obrázek, tzn. mít v každém z obou panelů otevřeno více složek najednou a jen se mezi nimi přepínat. Bez stromu a analyzátoru využití disku se v Krusaderu obejdu, ale bez tohoto ne.

... a samozřejmě Krusader umí spoustu dalších příjemných drobnůstek pomocí zásuvných modulů (stejně jako Gnome Commander).

K3b vs. Brasero

Brasero je bezesporu velmi dobrý program na vypalování, ale tolik věcí jako K3b neumí. K3b oproti klasickému vypalování a kopírování CD, DVD a ISO souborů zvládá i ripování hudebních CD a video DVD a spoustu dalších věcí, nepotřebujete tedy další úzce zaměřený software:

Dolphin vs. Nautilus

Nautilus z GNOME opět splňuje základní požadavky na správu souborů, umí oblíbené položky, umí zobrazit stromovou strukturu, náhled, ale ne vše najednou. Dolphin z KDE umí toto všechno současně plus spoustu věcí k tomu. Např. dva panely, náhled souboru, označování více souborů jednoduchým klikáním bez nutnosti držet klávesu CTRL, lišta umístění je jednak editovatelná (jako v Nautilu), ale umí i přímý přechod do jiné složky v některé z nadřazených složek:

Ostatní postřehy

GNOME umožňuje uživatelské nastavení barev pouze pro 8 prvků oken. Ve KDE lze nastavit barvu naprosto všech prvků oken.

GNOME nemá žádný grafický nástroj pro nastavení zavaděče GRUB. Přímo v nastavení KDE takový nástroj je. Samozřejmě v distribuci openSUSE to naštěstí jak v GNOME, tak v KDE, řeší YaST, jiné distribuce (např. Ubuntu, Linux Mint) se v GNOME musí spolehnout na otrockou úpravu souboru /boot/grub/menu.lst.

Pulse Audio v GNOME - kapitola sama pro sebe...

Nelíbí se mi logo GNOME. Ťápota mě neoslovuje :-)

Závěr

Aby to nevypadalo tak černě, tak rovnou říkám, že nebýt mizerné správy oken, klidně bych GNOME používal, ale taky si říkám, proč bych to měl dělat, když jsem zvyklý na KDE, kde to všechno funguje už dávno? Dal jsem GNOME několik dnů šanci, snažil jsem se najít si nástroje a projít všemožná nastavení, ale evidentně to není nic pro mě.