spíš řádově, než takhle kosmeticky...

Uvedu příklad: veden dobrými (?) úmysly jsem se před několika dny jal instalovat dnes již "ostrou" verzi 11.1, byť s KDE3.5.x. Vše se jevilo OK, až do chvíle, kdy jsem v Thunderbirdu (a posléze i ve Firefoxu) začal mít problémy s renderováním grafiky (něco jako je tahle chyba, ale ještě horší a na jiných místech okna, některé části prostě dočasně mizely). Jelikož ve stroji byla úplně jiná grafická karta, než je popisováno v tom bugu, tak jsem si říkal, že grafikou to nejspíš nebude...

Po několika různých pokusech jsem si řekl dost a nainstaloval osvědčenou 11.0, samozřejmě opět s KDE 3.5.x. No a pochopitelně od toho okamžiku vše běží zcela bez problému.

Neboli další potvrzení letitého poznatku: každá verze musí "žít" nejmíň půl roku, spíš déle, aby se odstranila většina problémů, pak teprve má smysl na ni přejít. Cokoliv rychlejšího je k ničemu, pokud na stroji chci pracovat a ne experimentovat a sadomasochisticky se nimrat v potížích. Ne, nemůže za to ani Linux, ani SUSE (obojí je skvělé), ale ta zhovadilá snaha o stále něco nového namísto vyladění existující věci. To platí snad ve všech oborech lidské činnosti, nejen zde.

Jakpak dlouho trvalo takovým Windows (a to za nimi stojí mamutí mikroměkký globalizátor a mraky uživatelů + programátorů), než se z nové verze stala dobře použitelná záležitost? Nechtějme u Linuxu zázraky a brzděme onen "vývoj" ve prospěch propracovanosti, seč to jen půjde. Jinak to prostě nemá smysl.

Radši bez komentáře