otevřenéSUSE 2008 očkama průvodce

Máme za sebou otevřenéSUSE 08. Musím říct, že ho naše malá certifikační kancelář přežila bez úhony. Já se z role vystavovaného exponátu vyzula rolí průvodce a Bluebear měl jako štít svojí užasnou gamesáckou klávesnici za dva litry a nezaplou Rattullu.

Takže jaké to bylo? Naštěstí se nenaplnila Bluebearova předpověď, že nikdo nedorazí :-D. Dost zvědavců se dostavilo hned ve dvě, kdy celá akce začínala. Lucka s Katkou, dvě dobré víly pečující o naše žaludky i duše, je routovaly do zasedačky na přednášku o novinkách v openSUSE 11. Návštěvníci ovšem proudili dál a tak se brzy zasedačka naplnila a na trasu po SUSE se vydaly první dušičky s tím, že přednášku si dají pak. Moje dušičky ale seděly už pevně na židlích, takže jsem měla skvělou možnost krátit si čekání očumováním.

Kdo chtěl vidět Aničku, měl možnost na sezení o řešení naší korespondenční soutěže. Anička s Jirkou si soutěžící sami odlovili a za zavřenými dveřmi pak kuli šifry. Když jim tam někdo vlezl mimo plán, kousali. Přesto se podařilo Lucce propašovat ještě jednoho účastníka. O víc se už nesnažila. Anička s Jirkou vážně vypadali nebezpečně.

Přednáška trvala o chloupek dýl než půl hodinky a první verze byla tradičně okořeněna bojem s projektorem. Škodolibě musím říct, dobře jim tak. Měli si ho nastavit sami. Všechno by chtěli až pod nos, pacholci. Další verze jsem už neviděla, protože na mě čekal Jiří Větvička a partička fakt super děcek z děčínského počítačového kroužku.

SUSE se aktuálně roztahuje ve třech patrech. Prohlídka začínala v tom nejnižším, které bylo na konci přednášky beznadějně našlapané skupinkami později příchozích, takže jsme operativně začali od konce. Vyjeli jsme výtahem hezky do nejvyššího patra a cestou se podívali na výtahové dveře NTS (Novell Technical Services). Hoši a děvčata z podpory se otevřenéhoSUSE pochopitelně neúčastnili. Viseli na telefonu a supportili, což je práce, které courající se davy moc nesvědčí.

Je jasné, že děcka z linuxového kroužku asi ve většině případů nebudou kerneloví hackeři. Jenže vysvětlujte to osobám s poruchou osobnosti :-D. Někde jsme si odnesli suchopárnou přednášku připravenou pro dospěláky, někde nám operativně (po lehkém nakopnutí) předvedli more teens frienly program. Takže úvod v QA s grafy z testů moc nenadchnul :-(. Jenže ono QA obvykle nenadchne ani dospěláky. Ale grafíky to byly hezký, barevný. U kváků však přeci jen bylo něco atraktivního, Yokotashi. Nestihl před náma utéct oknem a navíc se ochotně pochlubil svým hardwarem. Byl v tak dobrém rozpoložení, že už jsem jenom čekala, kdy vytáhne z kapsy nějakého toho svého osminohého chlupáče, aby se s ním děti pomazlily. A úspěch měl i Jirka se svojí klávesnicí s cenou, za kterou by většina děcek měla půlku počítače (tu bez monitoru ;-).

V SLEPOSu to ze začátku vypadalo bledě. Ale Pavel Němec je šoumen, takže včas pochopil, že dorazila věková kategorie fixovaná víc na hardware než na řádky kódu a podniková řešení. A i díky naší skupince měl nakonec o jednu soutěžní otázku víc, když vytáhl vykuchanou pokladnu.

S prvními nálepkami coby body z hádačky jsme zase sjeli do spodního patra. Moje představa, že se to tam zatím trošku odlidní, se ukázala býti mylnou :-(. Byla to tam hlava na hlavě. Napasovali jsme se do L3, podpory pro sakra platící zákazníky. Co by pro dospěláky mohl být celkem fajn výklad, u mojí skupinky moc neoslovilo. Ke šmejdění tam bylo málo a story o pomoci nebohým korporacím náctileté taky moc nenadchly. Ještě, že se vedle uvolnil flek v Labs, oddělení kernelových kouzelníků. Tam jsou vysloveně bedny hardwarového harampádí a asusátko (Asus Eee) spolu s tabletem od Nokie. Když navíc ti moji uličníci zjistili, že se na tom dá i pařit, a ještě jim Labáci vysypali na stál krabici s procesory, kde žádný neměl pod čtyři jádra, musela jsem je ven málem vykopat.

Po Labs jsme si šli pomrznout do serverovny. Cestou se k nám nějak přichomítl Vojta Pavlík, šéf všech labáků, takže mě vyšoupli ven a vesele se tam snažili rozmontovat pár serverů. Poprvé jsem nemusela nikoho lovit, aby mi nezmizel v prostorách SUSE. V serverovně byla taková zima, že na tropická vedra vypravení návštěvníci ještě prosili, aby mohli ven. Na druhou stranu, blikající obyvatelé racků sklidili asi největší úspěch, a to si ani nemuseli připravit žádné povídání.

Návštěvy v balíkárně a u YaSTařů jsem se drobet bála. Obě oddělení jsou vážně čistě softwarově zaměřená. Balíkáří balí RPM balíčky a YaSTaři vytvářejí konfigurační nástroj YaST. Ale u balíkářů nás čekala Sinergy a tradice tmavé balíkárny a u YaSTařů ukázka rychlého zypperu. A otázku, co dělá "zypper moo", sice Jirka prokecl, ale i tak se líbila. Akorát to programování jsme drobet ošulili a odhlasovali si, že si yastí modul dělat nebudeme.

Takže na konci hurá na vyhlášení soutěže, která probíhala během celé prohlídky. V každém oddělení jsme dostali jednu (a někde i víc) otázek. Kdo správně odpověděl, dostal nálepku. Vítěz s největším počtem nálepek si na konci mohl vybrat cenu (tričko/termo hrníček). A všichni se mohli trošku nadlábnout chlebíčků a zapít je nějakým tím pitivem v naší odpočinkové místnosti. Po jídle se mi pak skupinka rozutekla po místnosti. Někdo se pokusil zlikvidovat dálkově řízený vrtulníček, pár rukou se objevilo u stolního fotbálku a několik vývojářů naivně stojících pod pidi košem dostalo zásah pěnovým míčkem ;-). Když pominu bolavé nohy, přežili jsme a byla to fakt sranda.

Takže ještě vzkaz do Děčína:
Jste super!